Jak šel čas s Atlas Copco: Období akvizic a následného růstu

Za tu dobu se samozřejmě mnohé změnilo, ale oddanost zůstává. Oddanost našim zaměstnancům i našim zákazníkům. Připomeňme si zásadní milníky naší společnosti v několikadílném seriálu. V první části jsme shrnuli, jak to všechno začalo, ve druhé jsme sledovali první kroky k orientaci na zákazníky. Ve třetí části jsme byli svědky přerodu společnosti z ryze technologické firmy na společnost orientující se na trh, čtvrtý díl představil kouzlo takzvané Švédské metody. Pátá část popsala okamžiky, kdy tato metoda vstoupila na světový trh, šestý díl sledoval období, které vyvrcholilo vznikem tří společností zastřešených silnou mateřskou organizací. V sedmém jsme se zmínili o nových technologiích, které v té době přišly na trh a v dnešní části shrneme velmi úspěšné období mezi 70. a 90. lety, kdy docházelo k řadě akvizic. Od poloviny 70. let totiž Atlas Copco výrazně rozšiřuje svůj byznys. Ze společnosti zaměřené takřka výhradně na kompresorové produkty se prostřednictvím řady akvizic a důmyslné strategie postupně stává firmou nabízející svým zákazníkům jak daleko širší výběr produktů, tak kompletní systémová řešení.

Když v roce 1975 usedl do prezidentského a ředitelského křesla Atlas Copco Tom Wachtmeister, měl před sebou nelehký úkol. Trh byl v té době oslaben v mnoha důležitých oblastech, včetně těžebního a stavebního průmyslu. Náklady na výrobu v řadě zemí orientovaných na manufakturu rostly, stlačený vzduch se ocitl pod hrozbou alternativních zdrojů energie – zejména elektřiny a hydrauliky. Poptávka po kompresorech tak začala klesat. Wachtmeister cítil povinnost tento stav zvrátit, aby firmu a obchod udržel. Nastolil několikeré strukturální změny a především se pustil do strategických akvizic.

Počátkem 80. let se tak Atlas Copco stává světovým lídrem jak v produkci vrtáků, tak na poli kompresorů. Obrovský potenciál však dřímal ještě ve třetí odnoži podnikání firmy, v nástrojích. V roce 1984 Tom Wachtmeister najímá do vedení Atlas Copco Tools AB Michaela Treschowa. Jeho misí bylo posílit pozici firmy na trhu a rozšířit řadu produktů právě v této třetí „noze“ společnosti. Treschow na nic nečekal a pustil se do expanze. Díky několika strategickým akvizicím postupně posílil pozici Atlas Copco na americkém, francouzském a britském trhu. V roce 1987 získal chicagskou firmu Pneumatic Tool Co., poměrně silného hráče amerického průmyslu. Atlas Copco se tak záhy stal nejsilnější světovou manufakturou v oblasti pneumatických nástrojů a montážních systémů. Následujícího roku Atlas Copco koupil firmu SA Ets Georges Renault vyrábějící brousicí stroje a malé montážní systémy. Získal tím dodavatele s velmi zvučným jménem ve francouzském průmyslu. V devadesátých letech dochází k nákupu dalších tří společností (Desoutter Brothers Plc., AEG Elektrowerkzeuge a Milwaukee Electric Tool), které rozšiřují expanzi Atlas Copco ještě dál, k oblastem výroby elektrických nástrojů.

Tato strategie se ukázala být maximálně úspěšnou. Treschowovi vynesla mimo jiné funkci prezidenta a generálního ředitele Atlas Copco Group, kde v roce 1991 vystřídal právě Wachtmeistera. Z této pozice pak mohl tuto strategii začít uplatňovat i ve zbývajících částech společnosti. Produktové řady jednotlivých divizí tak byly rozšiřovány řadou dalších přesunů nejrůznějších, ale zpravidla velkých jmen právě pod křídla Atlas Copco. Nikoliv konkurenční boj, ale pouhá touha rozšířit množství produktů, a nabídnout tak zákazníkům více, upevnila postavení Atlas Copco ve všech oblastech jeho podnikání tak, jako dosud nikdy.